V přírodě — CXXIX.

Ve starých knihách napsáno stojí,že duše tak lehko se zavdáv zeleném šumu, při lesním zdroji;v nových: že není to pravda.

Vy staré knihy, pravdu vy máte:já k nim tak začasto kluši,a já se vracím již mnohokráte,že nemám srdce ni duši.

Duše má bludná jako to ptáče,v zeleni korun se houpá,se skalných hor jak vodopád skáče,v pěnách se pramenů koupá.

Duše má tenká jak mlhy zváté,k slunci se nad lesy nese,na stromech pak co třepení zlatév každé se krůpěji třese.

Duše má snivá jak šero lesní,v myšlenek radostném chvěníptáčkům a kvítkům v duši se vesní —v prsou mých dávno jí není.