V přírodě — LXIV.

Ten velký epos světa bájenám k vůli nezmění svůj chod,a máme-li to v knihách jinak,tím z něho nesmažem ni bod.

Tím chlubno nám jen, jak k té básni,již z hvězd nám skládá světa duch,my máme srdce malichernéa nuzně rozladěný sluch.

Tím chlubno nám, jak s myslí mělkou,v ty velikánské rozměry,v nichž příroda propukne v jaro,ne ducha zvem, leč litery.

A chlubno nám jen, jak v tu rozkoš,s níž jara verš se béře v let,my duši odpínáme křídlaa tuhnout chcem a kamenět.

A přec ta srdcejemná píseňjen k našim strunám spřádá děj,že slyším v dozvuk i ten refrén:pojď, potěš se a rozuměj.