V přírodě — XXIX.

Kdo to nevíš, co z nás zbude,až se věky k věkům uloží,sáhni v hrob, a hrstka prachunad proroky vše ti doloží.

Co jsme všecka pokolení?Málo víc než oka mrknutí —jedno vstává, druhé stojía to třetí má se k usnutí.

Co za námi, tma a prázno.dusná síň po plesu probdělém,jen ta bledá upomínkavíc než nemeteným popelem.

A co po nás, nechť se pravnukzeptá hrobů v příštím století:co tam mimo popel najde,ať to zase v život posvětí.