Jock z Hazeldeanu

„Proč, slečno, pláčeš hlasitě,proč tak si naříkáš?Dám nejmladšího syna ti,jej ženichem mít máš!Tvým bude mužem, slečinko,buď jeho po mém kynu!“ —Však ona stále plakalapro Jocka z Hazeldeanu.

„Tvůj brzy přejde zármutek,tvář uschne, bledá v žalu,můj Frank je v Erringtonu pána lord je z Langleydalu;on první jest, kdy míru časmeč tasí vrahům k zhynu“ —Leč ona stále plakalapro Jocka z Hazeldeanu.

„Ty zlatý řetěz dostaneš,ať ve tvém vlasu leží,dostaneš psy a sokolya krásné hřebce svěží.Jak honu první královnapojedeš v lesním stínu“ —Však ona stále plakalapro Jocka z Hazeldeanu.

Chrám z rána zaplál výzdobouna oltářích svíc řady,kněz s družbou, ženich čekali,rytíři, dámy tady.Pryč nevěsta! Ji hledali,však marně, do hor klínupřes hranice ji unesljejí Jock z Hazeldeanu!