Poutník

„Ach, otevřte, ach, soucit jenzlý severák dnes jest,kraj celý v dálku zasněžena těžko najít cest.

To nejde pytlák, stále zvěřjenž střílí, k vratům vám,ač ten by v také noci šeřzasloužil soucit sám.

Jsem poutník, nesu let svých tíž,hřích pykám trestem zlým,pro Marji, otevřte mi již,za vás se pomodlím.

Odpustky od papeže mám,ostatky svatých též,přes moře nesu z dálky vámtož z lásky otevřtež!

Ve suchém listí ku lanise tiskne jelen mdlý,kdo starce bouře uchrání,kde štít v ten vichr zlý?

Jak hučí Etrik, jaký ryk,tma kol a noc a led,a já jít musím přes Etrik,když nesvolíte hned.

Železná brána bez hnutí,nadarmo buším v ni,muž nezná lepších vnuknutí,ač slyší pláč, jenž zní.

Nuž s bohem, s bohem, nedej Bůh.až budete stár, v nocby též vám bylo v noční vzduchtak úpět o pomoc!“ —

Snil v teplých lesník peřinách,pro vzlyk ten neměl cit,ó bude jemu často v snáchprosince vichry znít!

Však běda, když vzplál zory svitskrz mlhy Etrika,mrtvého našel v olších snítcizího poutníka.