Ballada vánoční

„Matičko, ty matičko má,kde as nyní bloudí on?A že ke mně nepřichází?“ —Stará matka těma rtomaumlčela dlouhý ston.Měsíc bledé světlo házína obě. Tu v loži jedna,zubožená, chudá, bědná —je to hvězda zapadlá.

A ta druhá nad ní skláníhlavu těžkou jako v snácha ty ruce tiše lomí.Co to chví se bledou skrání,co se chvěje v vzpomínkách!„Matičko, teď napadlo mi,jak to bylo u nás vloni…zas ten večer níž se kloní,štědrý večer… Kde je on?

Seděli jsme vloni tady,byl tu ještě otec náš,žertoval a smál se, s námi — —A on též… jak zářil mladý —matičko, zda vzpomínáš —a nás bavil pohádkamia jak říkal, až se vrátí —Matičko, mne lítost chvátí,abych dříve umřela…“

„„Probůh, dítě —““ „Matko drahá…“„„Ne, tak nemluv, musíš žítteď i tomu broučku svému…““„Oh… ó matko, po mně sahátmavý stín… leč s hlavy svitzáří čistý… k neznámémuvolá břehu…“ „„Nic to není.Je to jenom těžké snění.““„Kdyby, matko, byl tu on…“

„„Ztiš se jen, snad přijde dneska.““„Ovšem, matko, řekl tak.Řekl mi, než rok se vrátí,že ta malá ruka hezkábude jeho.“ — Kalný zraknevýslovný smutek chvátí.Je ta ruka suchá, bílá…„A já jsem mu uvěřila,otec měl jej také rád.

A nadšení svatý návalkdyž jej chvátil, otec sámtisk’ jemu tu ruku vřele.A když s otcem malovával,zdálo se mi, k výšinámže se vznáší… rozechvělehledím za ním… křídla bijí,slyšíš, slyšíš… v Italiije teď snad už velikým.

Matičko… mé dítě… běda —vidíš… hle, tam v rohu čnív středu našem ozářenýmalý strůmek… výš se zvedástromeček můj vánoční…A on ke mně nachýlenýhledí na mne… skráň mi šílí —a zas ten stín teskný, bílýna mne níž se uklání — —“

Do podušky klesla zpátky.Utichla. A mrtvou spíšzdála se s tím bílým čelem.Pak v náručí staré matkypláče děcko… Neslyšíš —?po tom světě celém, celémpřevelebný chorál zvonůa ta píseň milionů:— Narodil se Kristus Pán.

„Kdo se tě, můj broučku, ujme —vidíš, musím, musím v dál,hleď, je též tam strůmek malý —Matičko, už rozsvěcujme,světlo, světlo… Vidíš, vzplál,ale mně se oko kalí,je kol tma… Teď záře snivá.hleď, ó hleď — to s nebe dívámaličký se Ježíšek.

Hleď mé dítě, s tebou hrá sia tě líbá po čílku…a životem provodí tě —Velký Bože, v lesku krásyv tlupě malých andílků,koho nebeské to dítě,koho mi to nyní vede…To je jeho čelo bledé,vidíš, matko, to je on…“

„„Ztiš se, dítě, smyslů hra to,já tu jsem a synek tvůj.““ —„Ne, ne, vidím jasně… Drahý,hle mé dítě, naše zlato,zlíbej je a poceluj…Hleď, znám ještě ty tvé tahy — —“„„Ztiš se, dítě, nic to není,je to jenom těžké snění.Ale ty se chvěješ tak.““

„Ne, ne, milý, pojď sem ke mně…A kde jsi tak dlouho byl?Dej mi ruku — tiše — — tiše — — —“A tak ztrnule a něměbílý anděl políbiljejí čelo — naposledyzachvěl se ret siný, bledý,naposled! — a nikdy víc.

Nikdy víc! — — A v stínu dveříbez slova stál mladý muž.— Marie, ó Marie má,pozdě, pozdě! — Tmavou šeřív dalekou a spící hlušzavzněl vzkřik — pak noc je němá.Mřížemi jen měsíc vzcházía na mrtvé čelo házízádumčivý paprslek.

A je noc tak široširá,všude, všude zář a ples,dnes je v každém srdci štěstíhluboká a čistá víra…A tou nocí do nebesétherem si cestu klestípřevelebný chorál zvonůa ta píseň milionů:— Narodil se Kristus Pán.