Hodiny

Hle Hodiny, to božství děsné, nepohnuté,prst k hrozbě pozvedá a Pamatuj! nám dí,jak mrštné šípy v terč se zabodavše chví,tak záhy naplní tvé srdce boly kruté.

Tu prchne pod obzor hned Rozkoš mlhavájak sylfa s jeviště, jež v kulisách se ztratí,a každá Minuta věz! zásobu ti zkrátítěch slastí, na život jež osud vydává.

Třitisícšestsetkrát — Ó pomni! poučí těsvým šeptem hodina. — Dí Teď: Ta tam — jsem již,Já kapku vyssála tvé krve, necítíš? —tak bzučíc Sekunda se každá mihne hbitě.

Remember! Esto memor! Lépe hospodař!(Mé hrdlo kovové, to všemi řečmi zpívá)Neb každá Minuta jest žíla, v které skrýváse zlato, pilně těž, ni jedné nepromař!

Ó pamatuj! neb Čas, to hráč je nedočkavý,jenž, to je světa běh, vždy vyhrá, stůj co stůj.Den sklání se, a noc se zvedá — pamatuj!Již písek dobíhá, hrob lačný je a žravý.

Zde hodina, kdy Ctnost, tvá choti přespaniláa ještě panenská, kdy božská Náhoda,kdy samo Pokání (poslední hospoda!),kdy řekne vše: »Teď, bloude, pozdě! Smrt jen zbyla!«