Pohrobní výčitka

Až budeš, temná ty má krásko, spáti jednoupod hrobním nápisem, jenž v černý mramor vryt,a za svou ložnici mít budeš, za svůj bytjen sklípek zavlhlý a dutou jámu lednou;

až kámen tísniti hruď bude tvoji bědnoui bok, jenž v rozkošné smí nedbalosti dlít,že srdce nebude ti tlouci již a chtít,a v dobrodružný běh se nožky nepozvednou,

— hrob, nekonečných snů mých přítel důvěrný(neb chápat básníka je vždycky hrobu dáno),v těch nocích zdlouhavých, z nichž vypuzeny sny,

ti dí: „Co platno vám, ó, špatná kurtizáno,že nepoznala jste, proč mrtvý v hrobě lká?“— A červ pak rozhlodá ti pleť, jak výčitka.