Do vlastního alba

Ve novém šatě s nebes bílájak mladý novic světla snila,tys duše třpytné album byla.

List beze skvrn. Však chmury, trudyjak druh i sok, jak svit a bludytam divné věci psaly všudy.

Čas prstem nejtěžším z všech dennějak v ohni na biblické stěnětam vryl svá data neproménně.

Blud rysy svoje přikryl zlatem,jak chytré hádě mih se chvatem,zříš křivou cestu jeho blátem.

A neřestí, skvrn plné tahy,hned opuštěné dobré snahy,začátky pěkné, v koncích záhy.

Výčitka pozdní se v to chýlíjak písmo židovské to pílíčíst, pozpátku, nedojde k cíli.

Bez celku listy malé vlohy,tříšť vtipu a bláznovství stohyzde tvoří chaos přeubohý.

Mé oko nemůž čísti délety listy plné skvrn a ztmělé.Jen zavři, odlož knihu směle!