Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — IX

Když dievky ot otcóv sě brachu,a na Děvín sě vzěbrachu,dci otciu na život otpovědě,sestra bratru to povědě:„Juž jáz nejsem ničse tobě,každý jměj péčiu o sobě.“Pak sobě sliúbichu vieru.Vłasta jim da v pitiu smieru,aby své tłustosti zbyły,črstvy a múdry k tomu były.Potom je na tré rozdělia úřady je poděli.Pak múdřějším hrad poručia v radě je vsdy seděti uči,řkúc: „Ktož-ť rád sedí v radě,ten ostojí v každej svádě.“Kráším káza sě líčitia chytrej řěči sě učiti,řkúc: „Tímto mužóm poleku,kdežto mociú nedoteku.“Třetím káza s łučišti jezditi,a mužie jako psy bíti.