Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LVI

Ciesař kněziu na Uhry s sobú káza jíti,kněz sebe-miesto káza v zemi Božějovi a Mutyni býti.A když Božěj a Mutyně v zemi za starosty ostatsta,po knězě Bořivoje do Polan posłasta,chtiec tiem jiné pány umdliti,válku vzbudiec, obú kněziú užiti.Bořivoj velikú škodu učini.Kněz sě vráti, Vacek Vršovicě z škody vzvini.Kněz v Čechách město dobré jmieše,to Vratisłav słovieše.Ješče na tom hradišči stojí býléot Mýta na pół míle.Kněz sě stavi na tom hraděi sěde tu s věrnými v radě;Vršovic v radu nepustichu.Tu kněziu všickni sliúbichuni stara ni młada živiti,ale Vršovicě všěcky zbíti.Kněz, vyšed z rady, v jistbu vstúpi,Mutyně nevěda v jistbě jej zastúpi.I je sě kněz k němu młuviti,řka: „Proč si směł živ u mój dvór vjíti,a jsa svých kniežat pravá zhúbcě,našich nepřáteł v zemi pravá snúbcě?“I káza jej přěd sobú zabitia jeho rod vešken zbíti.Kněz posla Vacka na Božěje,na druhého zemského złoděje.Ten na Liubici sědieše,kdežto město tvrdé i hrad jmieše;neb Liubiciu Cidlina obchodí,a tu Cidlina v Łabě vchodí.Strážný jezdcě pánu povědě.Božěj vecě: „Jáz to dobřě vědě,že z vojny naši přietelé jedúa dnes k obědu přijedú.“I káza spěše most spustitia hostě inhed v hrad pustiti.Vacek, jakž brzo s koně skoči,tak všěckny v jistbě zaskoči.Božěje tu inhed rozsěkú,a všiucky jeho čeleď zsěkú.Božějóv syn do lesa běžieše,a juž ovšem utečieše,ale sukně jej črvená prosoči.Tu syn Vackóv neboha zoči,toho ten tu zahubi.Kněz všě Vršovicě zhubi.Dva syny ovšem krásná Božějova u Prazě biesta,ta sě tu žákovstvu učiesta.Kat, je vzem pod pažiu, na tržišče nesieše,bradaticiu v druziej rucě držieše.Pacholíčky žałostně płakásta,„Matko pomoz! matko pomoz!“ vołásta.Kat, vzved jima bradu jako bravu,stě krásnýma děťátkoma bradaticiú hłavu.Tak tiem činem kněz Svatopłukzahładi vešken Vršóv płuk.Juž vidíš, že lépe by było Božějovi střiebra nebrati,dobrotivého knězě v zemi nechati.To sě sta ot narozenie Syna božieholéta po tisiúciu po stu osmého.Toho léta biskup Kozma snide,na jeho stolec Daněl vznide.