Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LVIII

Vładisłav k ciesařiu jide,miłosti ciesařovy dojide.Když Vładisłav u ciesařě bieše,o pokoju péčiu jmějieše,tehdy někteří po Bořivoje posłachu,Prahu s Vyšehradem j'mu vzdachu.Vładisłav, do Čech odtad jeda,o zemském stavu nic nevěda,ku Prazě jedieše.A když u Brusnicě bieše,uzřě kněz Vładisłav,nali-ť jede silně kněz srbský Vácisłavna pomoc Bořivoju.Vecě kněz Vładisłav: „Nu vzvěžte k boju.“Liudie Srbóv mnoho uzřěchu,inhed sě velmi vzhrozichu,knězě na to namłuvichu,že přěd Srby do Prahy jede.A když města dojede,do města ho nepustichu.Vrátiv sě, s Srby sě vzbichu.Tu sě Čechy dobřě jmějiechu,boj na Srbiech obdržěchu.Ktož v tom boju i máło raněn byl,kako máło odřěn, však inhed života zbyl.Ot toho boje Róžě vz hóru pojide,léň mě młuviti, kak ten rod vznide.Opěť kněz Vładisłav bratra pobi,přěd Prahú jmene i země doby.To miesto Pražěné dobřě znajú,vždy-ť mu „Bojiště“ řiekajú.Bojóv sě v zemi mnoho stało,však tomu miestu jedinému jmě ostało.Neb tu mnohu s máłem kněz český ostał,na tom miestě třikrát sě boj stał.