Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LXVII

Po králiu syn jeho Soběsłav knězem bieše.Ten, kteréhož Němcě uzřieše,k sobě přivesti kázášea nos jemu uřězáše,řka: „Němče, po světu nesledi,v svej zemi mezi svými sedi!Po dobré s' ot svých nevyšeł;pověz, proč mezi ciuzie přišeł?“Jiní, ot knězě vidúcě,kdež uzřiechu Němcě jdúcě,jako na vlka vołáchu,uši a nosy jim řězáchu.Kto jemu němečských nosóv ščít přinesieše,tomu sto hřiven dadieše.Po všěch Němcích pověsť jdieše,že Soběsłav jich nenávidieše.Múdry j'mu za dobré jmějieše,že ciuzozemcě v zemiu nepúštieše,řka: „Dobrý svój jazyk płodí,nevěrný o svém jazyku nerodí.Země jest máti každého,ktož jiej nepřěje, nejmám j'ho za šlechetného.“Tkačata sě země české obíjiechu,neb sě knězě Soběsłava stydiechu.Král sě je na Čechy žałovati,ciesař mu káza máło poždati:„Pro tvého syna chciu všě Čechy zbíti,a v Čechách chciu tě němečským králem učiniti.“Hrabie jeden, tu řěč když o Čechách vzvědě,toto-ť vám divně povědě,nemože do Čech posła jmieti,a'ž musi jednoho najieti.Soběsłav ve mši nemłuvieše,ani kterého posełstvie słyšieše.Poseł, chtě knězě brzo zbýti,počě ve mši kněziu posełstvie młuviti.Kněz, sě na posła ochek, k Bohu vzdeše,Němec, užas se, zdeše.Ciesař Čechóm otpovědieti chtieše,ale posła jmieti nemožieše.Jeden udatný rytieř sě obra,s tiem posełstvím do Čech sě bra,řka: „Co by tu kto hrozú bonił?Však sem sám často na desěť honił.Bude-li mi co chtieti učiniti,a jáz sě s ním budu bíti.“A když uzřě knězě poseł,sta, užas sě, jako oseł.Kněz ku posłu líc přistúpi:z posła strachy dušě vystúpi.Tehdy biskup Sylvester snide,po něm na biskupstvo Minhart vznide.