Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XCIV

Po králově smrti na třetie létoby hład v Čechách. Pravie, to léto było samým Bohem prokleto,že liudie mrchu liudskú, i své děti jediechu.Až hróza była, tako velmi mřiechu,že v každém městě vóz bieše,ten jiného nečinieše,jedno že umrlcě vozieše,po jednú viece než deseť v dół uvržieše.Pak na léto taká žizn bieše,že kořec žita šesť peněz złých płatieše.Pak páni kralovicě Vácłava z Sas dobychu,všě města i hrady záłabské za-ň zastavichu.Pak kněz v skóřě všiu zeimiu od ciuzozemcóv vypravi,dobrý pokoj v zemi upravi.Tehdy Záviši pro mateř hłavu spudi,jeho bratřiu z země vypudi.Pak kněz doby kněžstva krakovského,pak Kališě, kněžstva pomořanskéhoa královstvie poznaňského.Neb královnu polskú pojał bieše,a ty země u věně jmieše.Kněz sirazský počě j'mu u Polščě přěkážěti,kněz český musi na-ň jeti.Přěd Sirazem mnoho rytieřóv učinichu,Sirazě jako jhrajúce dobychu.To sě sta ot narozenie syna božiehopo tisiúciu po dvú stú po devieti dcát třetieho.Tehdy pan Jan z Michałovic kole po Rýnu do Pařížě jede,tu ctně právě kłáv, túž cěstú do Čech přijede.Tehdy kněz Dobeš biskup snide,Řehoř na biskupí stolec vznide.