Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XCVI

Když král tomu násiliu v zemi býti přěpusti,Bóh na krále tento nedostatek spusti,že v svú radu Němcě počě púščěti,jich rady je sě velmi držěti.Na to jej němečská rada prěmože,že Rudołtoviciu k říši pomože,jehož otec był zabił otcě jeho.Proti věrných radě na svú hłavu vsadi vraha svého.O věrných radě nerodě tbáti,i počě Albrechtovi liudí i střiebra słáti.To było zjevné znameniebožieho syna rozhněvánie,že był tak ohłúpen smysł jeho.ež za přietel jmieše vraha svého.Ałbrecht s Čechy krále říšského Adołfa zabi.Kak sě jměł v tom boju Smił Ojieřovic, i dnes młuvie Švábi.Tehdy biskup Řehoř snide,na biskupí stolec kněz Jan vznide.Když Ałbrecht s Čechy své nepřáteły pobi,když českým střiebrem i złatem říšě doby,počěchu Němci měščěné k němu listy słáti,jej na svého krále do Čech zváti.Když Ałbrecht v říšiu sě silně uváza,na českého krále práva potáza,že mu nechce hor střiebrných dáti,ni chce j'mu najlepších tří měst v svej zemi vzdáti.To královi českému škodno bieše,že v svej radě Němcě jmějieše;což sě s nimi uradieše,to Ałbrecht inhed vzvědieše.