Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XCVIII

Skóro po tom král Václav snide,po něm syn jeho Vácłav, král uherský, vznide.České i polské královstvie držieše,Ottu, vévodu bavorského, sebe-miesto do Uher posłał bieše.Do toho dietěte Vaňka čáka k dobru bieše;jeho ujec, král říšský, péčiu velikú jmieše.Ten tři Durinky v słužbu krále českého připravi,tiem vrah český sestřěncě ztravi.Král Vaněk, jda na vojnu, do Ołomúcě přijede,tu sě liudí k němu mnoho snide.U vigilji svatého Dominika král o połedni spat jide;když všickni vynidú, Durink přěd komniatu přijide.Přěd králem nebieše strážě jinéhokromě komorníka jediného.Durink přěd komniatú stášea svého tu času ždáše.Král Vácłav, vstav ze spanie,činieše veliké vzdychánie.Je sě na děkana vołati,aby k němu ráčił vstáti,řka: „Poď ke mně, neb-ť mě jest túha.“Ten Durink, nevěrný słuha,jako chtě královi na vzchod pomoci, z kúta sě vytasi,v tu dobu královi hrdło přětasi.Ach Durinku, złý čłověče,co si spáchał, nevěrníče!Co-ť to miłé dietě učiniło?Snad to, že tě dary velmi dařiło?Pro to-li-ť jej było zabiti,takú zemiu osiřiti?Snad tvému jazyku to jesť přirozeno,že druhé kniežě v Čechách ot vás jesť zahubeno?O nevěrných tuto viece było by młuviti,ale Bohu je porúčiem súditi.Boží súd nalezne i tajného;snad juž jesť osúdił jeho smrti vinného!Ješče-ť bude některé súditi.Té řěči netbaju, neb jmám o Durincě domłuviti.Toho Durinka inhed jechu,ruku, júž krále zabił, mu ottěchu.Psi jeho těło všěcko sněchu,ruky té sniesti nerodiechu.To złé sě sta léta ot narozenie syna božiehopo tisiúciu po třech stech šestého.