Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XL

Kněz Ołdřich, rozpomanuv na smrť bratra svého,a poznav łesť Kochana nevěrného,vecě j'mu: „Ty's mě zbavił bratrcě mého,jáz tě zbaviu života tvého.“Vyřězav j'mu jazyk, káza j'mu oči vyłúpilia z živa káza třěva vyvłáčiti.Vršovici to vidiechu,i přimłuviti se nesmiechu.Kochan, když około sochy chodiešeaz sebe třěva točieše,na svój rod počě túžiti,a liudem takto młuviti:„Neufaj i jeden do roda velikého,ani do smysła hłubokého.Kněz v svej zemi ponenahłu všě uchodí,má mne złob s právem dochodí.Mniech ztepa všě kniežata,pro to mi dána dóstojná otpłata.“