Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XLII

Potom kněz Ołdřich s světa snide,syn jeho Bračisłav na kniežecí stolec vznide.Toho časa Otta Biełý ciesařem bieše,ten dcerku krásnú velmi jmieše.Tej krásě divit sě k dvoru kniežata jezdiechu,a juž po všem světě o jejie krásě młuviechu.Té v kłášteřě svěcsky chováchua tomu kłášteru Sviň-Brod řiekáchu.Když Bratisłav ju tu vzvědě,mezi panici tak povědě:„Nebo té dievky dobudu,neb svého života zbudu.“Do kłáštera jede jezdecky,ale kłášter vybi vojensky.Jutka ciesařovně diechu.A když Čechy v kłášter jdiechu,Jutka v šarłatnej kapiciskry sě za ołtářem v kaplici.Kněz Jutku z kłáštera vyvede,a potom s niú na kóň vsěde.Bradáči řětězem vrata připěchua zatiem k oděniu dospěchu.A když sě konvrši s svými liudmi snidú,proti kněziu mocně pojidú.Kněz bradáčě silně sěčieše,Jutka v úžěsti knězě jako řěpí sě držieše.Některý konvrš bez ruky stojieše,druhý bez nohy ležieše,třetí přěs veš chřbet saděl jmieše,čtvrtý juž bez dušě bieše.Řětěz velmi tłustý mečem přětě kněz Bračisłav,i vyněde s Jutkú z dvoru, a jsa zdráv.Ciesař, když to vzvědě,na vojnu zapovědě.Je sě na tom přisahati,že jeho stolec drbí u Bolesłavi státi.Bračisłav, když to vzvědě,zemanóm tako povědě:„Třěba-ľ mu sě v Čechách vztéci,a jáz budu v Němcích žieci.“Knieni, když tu radu vzvědě,múdřě velmi kněziu povědě,řkúc: „Nebyła by to dobrá rada;stala by sě pro to věčšie sváda.Jáz pojedu proti otciu svému,snad to přivedu k skončěniu dobrému.“I jede knieni proti otciu svémui počě dobývati miłosti svému miłému.Ciesař nechtieše po jejie vóli učiniti,řka: „Nechciu své přísahy zrušiti.Přisáhł sem, že drbí mój stolec u Bolesłavi býti;dal-li bych mu miłosť, drbił bych to zrušiti.“Dci vecě: „Snadno jesť toho popraviti.Daj mně stolec, jáz jej chciu tu postaviti.“Podle té rady káza svój stolec v Bolesłavi postaviti,českému kněziu káza k sobě přijíti.Ktož jesť v Bolesłavi bývał,ten jesť, ač chtěł, ten stolec vídał.Tehdy da za věno ciesař zěti svému,Bračisłavovi udatnému,a řka: „Když ciesař k dvoru pozove tebe,pusť oheň za míliu około sebe.“To viec kniežata česká za právo vzěchu,a proto orliciu v plameném ščítě nosiechu.