Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XLIV

Polené z násilie na Čechy žałovachu,a na ně v Římě právo ustachu.Papež je sě Čechóm velmi hroziti,ale když uzřě, že sě Čechové nechtie modliti,káza jim někak Bohu polepšiti.Kněz za to káza kłášter v Bolesłavi učiniti.Tehdy ciesař, Jutčin otec, snide,s jehož smrtiú Čechóm mnoho cti ujide.Druhý ciesař, chtě ot Čech polské złato jmieti,chtieše Bračisłavovi kněžstvo otjieti.S velikým vojskem do Čech pojide.Když bavorského lesu dojide,to kněziu Bračisłavovi pověděchu,že juž Němci u lesa stojiechu.Bračisłav tak svým povědě:„Však jáz to dobřě vědě,že nemámy lučišť borových,ani mečóv lípových,a z ciesařě-ť mléko za krev nepójde.Ač ti jeho mój meč dojde,takéž ti krev z jeho boka poteče.“Jakž to brzo dořěče,káza všěm v Domažlicích býti,řka: „Tu sě nám jesť s ciesařem sníti.“Usłyšě, že Sasici jdú s druhé strany,vecě jim kněz: „Nebojte sě saské rány.“I káza Prkošovi z Bieliny na Sasy jetia z jednoho słova boj s nimi vzieti,řka: „Nedaj sě jim s ciesařem snieti.Ztratíš-li co, nedám ti ni v čem škody vzieti.Nehledaj přěd bojem na mnoho neb na máło:často nad mnohým máło liudu česť vzało.Máło sršnóv mnoho much zapúzie,a jeden jastřáb mnoho vran vzpúzie.Sasici biełé vłasy jmajú,a písmo svědčí, že tací řiedko udatni bývajú.Dobrý rytieřiu, střěz sě jmene złého;dražšieho-ť nic nenie jmene dobrého.Donidž jsem živ, chciu tě s tvým rodem płoditi.Jeď s Bohem! Ten rač s tobú býti!“Provodiv Prkošě, na ciesařě jide,a když do Domažlic přijide,vzvěděv, že juž jesť v lesě,se všemi svými vzdvižě sě.Káza všěm v les vníti,i káza Chodóm o Němcích i o sobě les zarúbiti.Páni počěchu mu za złé jmieti,řkúc: „Budú-li nem silni, kudy chcem ujeti?“Kněz vecě: „ Jáz sem pro to kázał zarúbiti.Anebo sě braňte, neb sě dajte zbíti:jáz nechciu ottudto beze cti otjeti.Ktož ote mne poběhne, kázał sem jej Chodóm zabiti;pro to vem słušie sě udatně jmieti.Oni jdú, chtiec našě sbožie bez práva otjieti.Nechcete-li svých žen Némcóm dáti,tehdy vem słušie pohromadě státi.Nám sě jesť s právem úsiliu brániti.“Jakž to vecě, káza na ciesařě udeřiti.Tu Čechové Němcě hrdinsky pobichua mnoho jich velmi zbichu.Kniežat, hrabí němečských mnoho snide,ciesař s životem sotně ujide.Tu velmi mnoho słovútných liudí zbichu,za jich dušě na tom miestě kapliciu postavichu.Ale Prkoš nechtěł był Sasicóv utkatii dał sě jim po zemi túłati.Každému sě nevěra zdieše,že saský vévoda, žha zemiu, Prkošovi neškodieše.Vrátiv sě kněz, káza Prkošovi oči vynieti,potom rucě i nozě utieti,že Sasicóv nerodił utkatii dał sě jim v zemi po vóli tkáti.