Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XLIX

Biskup Šebieř s světa snide,Jaromir s zemany přěd bratra jide,Spytihněvovy úpravy upomínaje.A král, sě v tom dobřě znaje,však chtieše Němcě biskupem učiniti.Zeměné o to počěchu sě raditi,Kojaty počěchu prositi,by jich słovo chtěł králiu młuviti.Když sě s múdřějšími Kojata potáza,v knězě Jaromirovu řěč sě uváza.Vecě: „Králiu, rač svých zeman řěč słyšěti!Rač na svého bratra dieł pomněti:za dieł mu jesť biskupstvo jmieti,a jemu słušie na tom stolciu seděti.Nesłušie-ť, králiu, tak bratra tupiti,ni-ť chcem biskupstva Němciu postúpiti.Bratr tvój s úsilím Němcě z země vypudił:neviemy, kto v tě němečskú žíłu vlúdił.Králiu! ot svých Čechóv máš všiucku česť,od Němcóv nejmáš jedno łesť.Nechcem toho dopustiti,by było Němciu naším biskupem býti.“Otáza král: „Jesť-li to słovo vašě?“Všickni řěchu: „To jesť słovo našě.“Řěchu: „Králiu, daj své, komu chceš, lhóty!Držímy-ť s ním sbožie i životy.“Král, uzřěv, že obci jesť sě úsilno protiviti,vecě: „Chtěł sem vašie viery pokusiti.Děkuju, že ste věrni kněziu svému.Jáz biskupstva přěju bratru mému;chciu mu k tomu pomocen býti,ač ho však chtie kanovníci voliti.“Kanovníci ho rádi biskupem jmiechu.Tomu biskupu Němci Gebhart vzděchu.Ten pobi Jana, biskupa moravského,řka, že Ołomúc słušie pod biskupa českého,řka: „Činíš sě biskupem, a nemoha dolíčiti!“On vecě: „Ež jsem biskupem, chciu toho listy dosvědčiti.“Kněz Jan je sě na-ň přěd papežem žałovati,ale biskup pražský nerodi na rocě státi.Pro to papež počě sě na-ň hněvati,ale Mechilda, lombardská králová, je sě j'mu pomáhati;neb jej za rodicě jmějieše,a pro to jej velmi ctieše.Ta králová biskupu Jaromiruu papežě doby míru.O tej královně jesť mnú opuščeno,což jesť o niej v kroniku vłoženo;neb k našiej zemi nepřisłušie,jii a také že ta řěč ke mně nesłušie,by mne kázaný nekázanú řěčiú nevinił,řka: „Ež's to pisał, nekázaně's učinił.