Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XX

Když na Tursko voje sě snidú,tu v liútý boj velmi vnidú.Ot jutra až do večerasta Vłastisłav, a boj bera.Až sě Styr však k němu přibra,kněz Vłastisłav sě na-ň vybra.Łučanóm sě tu ovšěm zle zdě,Styr Vłastisłavovi hlavu stě.Pražěné Łučany tak tepiechu,až potoci krvaví tečiechu.Ze všěch ujide jediný Strabatú radú, juž jemu bieše dała baba.A když ujide z toho łomu,jakž přijide do svého domu,uzřě, že jeho žena dušiu béře,což dosiehne, to všě zdéře.Uzřě u nie oščěpem ránu,juž pozna u boju ot sebe dánu.Počě sě velmi diviti,vecě: „Tiem sě chciu lépe ujistiti.“Uzřěv, že ušiú nejmějieše,a'n v tobołce ji jmějieše,je sě k hłavě jú měřiti.Přiměřiv vecě: „Chciu tomu uvěřiti,že na mě u boj má žena vyjeła,ta mě jieti právě chtěła.“To jesť była proto zděła,že mezi Pražany přáteły jměła.Chtěła jim pomáhatia mužiu sě chtěła posmievati.Ktož tomu nechce uvěřiti,přída k svatému Vítu, móž sě tiem ujistiti;neb na rajském dvořě nalezne to psáno,což o tom jesť mnú poviedáno.Pro své dobré činy Styrbył mił Čechóm jako Tateróm výr.Ješče Styra vzpomínajú,„Nečiň sě Styrem“ řiekajú.