Duchové mrtvých

Až bude duch tvůj černým snempod šedým spáti kamenem,z celého davu nevnikne žádnýv taj hrobu chladný.

Buď v samotě té mlčenliv,to opuštěnost není,neb duchové mrtvých jako dřív,dokud byls živ, budou v tvém snění,kol tebe budou, vůle jichstín hodí na tě: Budiž tich!

Noc, byť i jasná, svraští obočía hvězdy se svých trůnů seskočí,z těch trůnů Nebes, kde zastkvějíse podobné mrtvých nadějí.Jich rudé kruhy bez paprsků všechtvé mdlobě budou děsný žeha zimnicí, jíž budou chtítse pro vždy na tě zavěsit.

Teď myšlenky to, jichž nestřeseš tíž,teď visiony, jichž se nezbavíš,tvou duši jejich neopustí davy,jak nevymizí kapky rosy z trávy.

Dech boha — vánek — nyní zticha mlha táhne po vršíchjak stín, jak stín — jen nestržen,to znamení jest — symbol jen,jak visíc drží se na to stromech,to teprve taj tajů všech!