K svatému Janu

Pravila matka k dcerušce:„Zastav, mé dítě, ňader stesk,mlč, půjdeš se mnou do Prahy,tvůj žal rozptýlí města lesk.

A krásnáť Praha, dceruško,podivíš tak se mnohému;již stiš se, budem putovatna jaře k Janu svatému.“

„„Ach matičko, má matičko,co může mi ta Praha dát?Museloť srdce by mi tamdvakrát tak bolně usedat.

Když tenkrát jsme se loučili,ty’s slyšela mě nářeky,on s láskou k Praze odjížděla tam ji pohřbil na věky.

A Praha, díš, tak krásna jea mnohá tak tam krásná věc;však jednu kdybych potkala,mně srdéčko by puklo přec.

A každý krok by slzu stál,za každým hledem lít’ by vzdech,mně volněj’ doma v komůrce,té smutné pouti, matko, nech.

A chceš-li přec, toť svatý Jantam u hrobů i u nás, víš?Tam z jara budem putovat —a máme tam tak mnohem blíž.““