Tři přítelkyně

Nastoupil jsem za mladých let cestupro cvičení k sídelnímu městu.Přemýšlel jsem, budeli mi štěstíve študiích, jak si žádám, kvésti?Tuť se osobičky se mnou potkaly,a když docházel jsem, státi zůstaly.Měly něco příjemného v tvářnosti,proto s srdečnou jsem slyšel radostí,když mi jedna každá ohlásila,žeby ke mně nakloněna byla,a že po celé mé živobytípřítelkyněmi mi chtějí býti,jestli na výstrahu jejich pozor dám,a se podle jejich rady zachovám.Poslušnosti jsem jim svatě přislíbil,a tou přípovědí jsem se zalíbil.První řekla: „Mám-li tobě přáti,musíš rozšafně se zachovati.Střeštěně se nikdy po mně nesháněj,čeho poskytnu ti, na tom dosti měj.Chci ti přáti, prchnu ale brzce,poškvrníš-li neřestí své srdce.Neb jest má to vlastnost, že hned utíkám,jak jen v srdci hříšnou žádost uhlídám.“Druhá ke mně velmi vážně řekla:„Od tebe bych nikdy neutekla,jestli sám jen ke mně lásku neztratíš,mysl sobě pochybnostmi nezhalíš.Pro tvůj život veškeren rok od rokubudu tobě věrně státi po boku;že jsem upřímná tvá přítelkyně,poznáš nejlépe, když štěstí hyne.Neb v té nejsmutnější případnostipřítomnost má tebe smutku zprostí.Žádného má rada neopustí,leč jen toho, kdo se mne sám spustí.“Třetí zpurně na mne pohleděla,hřmotným hlasem toto pověděla:„Na mne musíš zvláštně pozor dáti,nebo v zvyku mívám utíkati,jak se něco neslušného přihodí:při tom však můj škůdce špatně pochodí,nebo uražená hned se vytratím,a pak s těžkem kdy se k němu navrátím.“ —Nemeškal jsem vše to přislíbiti;prosil jsem, by chtěli oznámiti,jaké každé přítelkyně jméno jest?Radost, Naděje, a třetí sloula Čest.