Jak pomalu… — Heinrich Heine

Jak pomalu se plazí čas,ten hnusný netvor, slizce plží!Však mně ni na píď nelze lézt,mne neduh zchromlého si drží!

V mou celu naděj nevnikáni slunce rozradostňující;vím, že ten pokoj smutečnísmím zaměnit jen za márnici.

Snad jsem už dávno umrlý;snad pouhých přízraků jsou rejihry pestrých mask, jež v mozku mémv čas půlnoční se roztáčejí.

Ba, jsou to asi strašidlastaropohanských jakýchs bůžků;ti tančí v básníkově lbi,jež na smrtelném svítí lůžku.

Ty hrůzně sladké orgie,ta potřeštěná fantasmatak jitru má ruka mrtvolnáchce chytit, po tužce jak hmatá.