Stará růže

Růžným byla poupátkem,když jsem v mladé zřel ji kráse;a jak den se míjel s dnem,rozpučela, rozvila se.

Já tu růži, růžičku,utrhnout chtěl, ona zpychla;jen jsem přičich trošičku,pikantně mne trnem píchla.

Teď, kdy liják spral a zved’,rozcupal ji na sto kusů —teď je na mne jako med,teď mi dává pac a pusu.

Teď to vrká, touží, lká,Jindro vpředu, Jindro vzadu,teď mne trn jen popíchá,na její-li sáhnu bradu.

Bradavičky kráska má,na nich štětinaté chmýří —Do kláštera, lásko má,anebo jdi ku bradýři!