Hřbitovní kvítí — 10

Tichý růvek leží pozapadlý,vůkol země suchá juž se zbořila:dávno rakev spadla na trup zvadlý,dávno země trup ten v popel změnila.

Oj tu hádě na tré rozdělené -zdrhlé věčnosti znak v zem se potácí;tu zas dřevo kříže opuchřenédivže mrtvých juž se dechem neskácí.

Splítej lýkem hebkým kvítí ladné, -sotva pouvážeš, kvítka zpráchněla -Věčnost! Víra! - Věnec zdaž nezvadne,kterýž spletla nám zde ruka umělá?

Souhvězdí nás vede jedno luznépo života různolící planině;blahýs, poutče, bludičky co svůznékonečně-li s tebou v jámě nezhyne.