Hřbitovní kvítí — 19

Jsem-li syn, neb cizím Apollinu,to mou mysl lehko nermoutí,aniž úsudek snad pohanlivýněkdy čelo moje posmoutí.Jesti, myslím, poezie prvnípodíl každého už dítěte,jeho okem, mysli jeho chůvou,první učitelkou ve světě.

A ta milá dáma poezieje jak vůbec všechny dívčiny,věčné nevěrnosti věčně věrná,a když prchne, povždy bez viny.

A kdo dívkám věří - stará píseň! -,píše „věřím“ v řeku plynoucí,po pavučinách se k nebi souká,v sítě chytá stíny hynoucí.