Matka

Pod vodou měl ji sedm leta měla s ním dvě děti,pak řekl Vodník: „Můžeš teďzas domov uviděti.

Déle se však tam nesdržujnež tři dni a tři noci,sic zde tvé děti zardousíma umrou bez pomoci.

Déle se mně tam nesdržuj,to žádám ještě jednou,sic vlny ze dna děti tvéjak mrtvý leknín zvednou!“ —

Plynula noc a plynul den,co zas je navrácena,co s ní se těší družka zasi matka skormoucená.

V noci ji matka uspávápřemnohou průpovědía ve dne s družkou zpívajíkde kterou píseň vědí.

Plynula noc a plyne deňa plyne noc již třetí:„Již musím od vás, volajímne moje drobné děti.

Musím již od vás, ku kaplijdu zbavit vší se tíže,o matko, dejte ruku svoua požehnání kříže!“

Rychle se matce vytrhlaa dveřmi rychle kráčí:„Kam, družko drahá, v spěchu tak,že sotva dech ti stačí?“

Ona však kolem okénkaDál dále rychle kráčí,A matka za ní z komůrky:„Nenech mne, dcero, v pláči!“

Sklesla před Panny obrazem:„Mou matku starou chrani! —“a doma matka modlí se:„Ach dceři cestu brani!“

Se zdi se Panna sklonilazázračném u zjevení:„Víc nepůjdeš již k muži zpět,sic přijdeš o spasení.

Pro tebe více muže tamni dětí více není,a půjdeš-li tam předce zpětty dojdeš zatracení!“

Oko se slzou zalíváa srdce smutkem puká:„Ach Panno, k dětem půjdu zaspřes všechna pekel muka!

Rci mně, o Panno, kdyby v tomi věčná byla vina,zda byla bys kdy mohla tysnad opustiti syna?“