O třech kolech

Za tabulí u plnéhopytlák Joza vesel sedí,na šenkýřku, hezkou vdovu,jak by zamilován hledí.

„Ale ženo, vámť se daří!rozkvítáte jako růže!“„„Viďte? Vždyť jsem pochovalatřetího teprvé muže!""

„Třetího! — Však povídají,že jste jim vždy udělala!“ —„„Nu jen potud, abych samadříve v hrob si neustlala!

První klekl před oltářemdřív než já při svatbě naší —mohu-liž já za to, že tomuži dříve smrt přináší?!

Druhý umyl po hostiněruce sobě v vodě živé,kdo dřív béře vody živé,známo, že též umře dříve.

Třetí za svatební nociusnul dřív než já jsem spala —to přináší smrť dřívější! —tak — no tak jsem udělala!““

„Eh což! však bych se vás nebál!Vdova tří a přede jak růže!“ —„„A což myslíte, že bych jáčtvrtého se bála muže?““

„Ne? nu tedy na pozoru,sic vás k čtvrtým vdavkám svedu!“ —„„Budiž tedy, aspoň k pekluo třech kolech nepojedu!““