Věrný Ekart

Kéž dále již jsme, ó, kéž doma bych byl!jdouť ony, tu jde již ten děs nočních chvil;ba jsou to ty běsné již sestry.Ty přiženou sem se a naleznou nás,co piva jsme přinesli vypijou v ráz,nám nechají prázdné jen džbány.

Tak mluvíce děti hned krčí se už;tu před nimi vyskytnul starý se muž:Stiš, dítě, se! dětičky, tiše!Ty víly, ty z žíznivých honů jdou zpět,a dáte-li pít jim, co budou jen chtět,pak budou též přát vam ty běsky.

Jak řekl se stalo! děs blíží se sem,tak šed a tak stínovit jeví se všem,však srká a chlemtá to s chutí.I zmizelo pivo, džbán prázden je už;teď fučí a hučí ta divoká druž,pryč v daleké luhy a lesy.

A dítky tak rychle jdou domů, v nich strach,tu druží se k nim zase dobrý ten brach:vy broučkové, nebuďte smutny! —

Nás budou teď hubovat do krve bít. —Ne, nikterak, vše musí výborně jít,jen mlčte, se krčte, jak myšky.

A ten, jenž to radí, jenž káže to vám,rád s dětmi jenž hravá si, on jest to sám,to starý, ten věrný jest Ekart.Vám o muži zázračném mluvili as;jen důkazů nemělo nižádné z vás:ty výtečné máte teď v rukou.

I přijdou tě domů a postaví džbánsvým rodičům každé, strach na nich jest znána čekají na bití s bázní.Však, hle, ti je zkusili: pivo to piv!již třikrát, ba čtyrykrát koloval div,a džbán ještě není přec dopit.

A zázrak ten trvá až na druhý den;však táže, kdo tázati může se jen:co se džbány se to as stalo?A myšky se smějou, je těší ta věc;pak zajiknou, zakoktnou, žvatlají přec,a mžikem jsou prázdny zas džbány.

A jestliže dítky, an věrný má hled,by otec, neb učitel hlasu k vám zved,tu pozor a poslušnost mějte!A byť i vám jazýček v poutech se tisk,jest vyžvatlat škoda, však zamlčet zisk;pak vřít bude ve džbánech pivo.