Rybář

Voda hučí, voda dme se,rybář u ní sedí,k udici, již voda nese,z chladné duše hledí.A jak sedí naslouchaje,rozstoupla se pěna;a z ní vstala u pokrajezvlhlá ještě žena.

Zazpívala, promluvila:Děláme ti škodu,že tvá lesť již usmrtilatolik mého plodu?Kdybys věděl, jak se čistěrybka na dně baví,sestoupil bys jistojistěku prameni zdraví.

Slunce, měsíc v nebes bánipěkné mají lesky.Nejsou ve vod rozhoupánídvojnásobně hezky?Což tě kouzlem neovinehloubky modro svědčné?Ni tvůj obraz, když se šinetokem rosy věčné?

Voda hučí, voda duje,smáčí nohu nahou;srdce v něm se rozšiřujetoužebností blahou.Ona mluví, pěje, plesá;tím jest po něm veta:polo stažen, polo klesás vezdejšího světa.