Dva úsměvy

Na klíně matky děcko hrá si,— z tvých jeden, Bože, andílků —zrak jako blankyt, plavé vlasya sněžnou bělosť na čílku;to čelo list je nepopsaný,kam osud písmo vyrývá —dnes děcko zírá na vše stranya nebesky se usmívá.

Zde jiný obraz. V jizbě šerémuž z okna zírá jediný,po rtech se trpký úsměv derea z tmavých vlasů šediny.Na čele psány těžké ztrátya bída, žaly, jimž pad’ v plen,dny šťastné dávno rozeváty —a z žití zbyl jen úsměv ten.