Impromptu

V podzimní šero, mlhou prosáklé,plá měsíce zlať ve zkaleném skle,a v ztlumeném tom svitu lampy staženémá všecko kontury tak do mdla zamžené.

A duše zlákána svou fixní ideou(hod cudný slavit ve svém Paláci),vstříc do mlh vybíhá – a s dary na rukou –však tesklivě se zpět vždy navrací.

V podzimní šero, slabě zamžené,plá měsíc svitem lampy stažené,a jeho kontura tak chorobně a mdlese občas náhle zachví v řeky zrcadle.