Hamlet, princ dánský

Scéna X

ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN odcházejí.

HAMLET: Okamžik ještě, milý Guildensterne,na slovo, Rosenkrantzi!ROSENKRANTZ: Prosím, princi?GUILDENSTERN: Přál jste si, princi?HAMLET: Jenom otázku.Jak, řekli jste, to dvorní představení,ta truchlohra o králi travičina krále působila?ROSENKRANTZ: Hrozně, princi.HAMLET: Opravdu, hrozně?GUILDENSTERN: Král byl bez sebe.HAMLET: A královna?ROSENKRANTZ: Královna omdlévala.HAMLET: A ostatní?GUILDENSTERN: Koho tím Výsost míní?HAMLET: Nu, vy a dvořané a dvorní dámy,a kdo byl vůbec v síni přítomen,když se to hrálo. Neříkali něco?ROSENKRANTZ: Nic, princi.GUILDENSTERN: Byli uchváceni tak,že nemohli ni slova vypravit.HAMLET: Co Polonius?GUILDENSTERN: Polonius štkal.HAMLET: A dvořané?ROSENKRANTZ: Dvořané vzlykali.Já sám jsem, princi, slz se nezdržela viděl jsem, jak přítel Guildensternrukávem skrýval zrádnou vláhu v očích.HAMLET: A vojáci?GUILDENSTERN: Ti odvraceli tvář,by ukryli své mocné pohnutí.HAMLET: Vy tedy myslíte, že ta hra byla –ROSENKRANTZ: Ohromný úspěch.GUILDENSTERN: Ale zasloužený.ROSENKRANTZ: Ta skvělá stavba!GUILDENSTERN: A ten spádný děj!HAMLET: Hm, přidal bych, že kus měl svoje chyby –ROSENKRANTZ: Promiňte, princi, jaké?HAMLET: Například…Mohl být tuším ještě lépe hrán.Já vím, ti herci dělali, co mohli,leč jejich král, ten nebyl dosti králema vrah dost vrahem. Drazí pánové,být já tím vrahem, tu při Hekatě,i vrah by teprv poznal, co je vražda!Posuďte sami! (Hraje.)ROSENKRANTZ: Princi, ohromné!GUILDENSTERN: Zahráno skvěle!ROSENKRANTZ: Člověk řekl by,že, přisámbůh, jste někdy viděl vraha,jak plíží se k své práci příšerné.HAMLET: Ne, Rosenkrantzi, to je prostě ve mně– odkud a nač? Kdo ví? Pst, pojďte blíž.Hamlet –GUILDENSTERN: Co, princi?HAMLET: – má své tajemství.ROSENKRANTZ: Aj, princi, věru?HAMLET: Velké tajemství.Nic pro dvořany, ale pro ušinejlepších přátel. Ke mně!GUILDENSTERN: Prosím, princi.HAMLET: Ne, žádný princ!GUILDENSTERN: Ne, Výsosti.HAMLET: Jen Hamlet.GUILDENSTERN: Jak chcete, princi.HAMLET: Nuže, poslyštea nechte pro sebe můj úmysl,jenž pevně dozrál.ROSENKRANTZ: Jaký, drahý princi?HAMLET: Já chci být hercem.ROSENKRANTZ: Princi, opravdu?HAMLET: Je rozhodnuto, Rosenkrantzi. Zítrachci odjet s těmi herci do světa.Od města k městu budou hrát ten kuso velkém králi, jenž byl zavražděn;o vrahu, který po něm nastoupilna jeho trůn a v jeho nevychladlémanželské lože; a o královně,jež, sotva měsíc vdovou, laškujena propocené, mastné postelis vrahem a sketou, lumpem, zlodějem,jenž ukrad říši… Čím víc na to myslím,tím víc mě láká jeho postava.Zahrát ho v jeho celé mrzkosti,tu podlou, zvrhlou, hadí kreaturu,jež svrabem všechno nakazí, nač sáhne,– jaká to role! Bylo by jen třebajinak ji hrát než kočovný ten herec– dělá, co umí, ale nestačína tolik zla. Ať hraje toho krále,však na padoucha není velký dost.Škoda té role! Jak bych já ji hrál,jak bych se vžil do jeho slizké duše,až vymačkal bych do poslední kapkyveškerou lidskou neřest! Jaká role!GUILDENSTERN: A jaký kus!HAMLET: Kus nebyl zcela špatný.ROSENKRANTZ: Byl výtečný!HAMLET: Měl víc být vypilována vůbec – Možná že se k té látce vrátím– stála by za to; mne ten zrádný král,ten zrůdný, mrzký, hnusný charakternesmírně vábí. Milý Rosenkrantzi,já chci psát dramata.ROSENKRANTZ: Toť skvělé, princi!HAMLET: Psát budu, psát. Já mám už tolik látek– ten padouch byla první. Druhá budeo podlízavých, podlých dvořanech –ROSENKRANTZ: Ohromné, princi!HAMLET: Třetí: veselohrao starém, zpitomělém komořím. –GUILDENSTERN: Výtečná látka!HAMLET: Čtvrtá bude hrao jedné dívce.ROSENKRANTZ: Jaká hra?HAMLET: Nu, hra.GUILDENSTERN: Toť vděčná látka.ROSENKRANTZ: Přímo básnická.HAMLET: A Hamlet bude psát. Na trůně podlecodírat bude lidi bez nože,dvořani budou hřbety ohýbat,a Hamlet bude psát. A války budou,těm slabým bude hůř a silným líp,a Hamlet bude psát. Ne aby vstala něco udělal –GUILDENSTERN: Co, princi?HAMLET: Což já vím?Copak se dělá proti špatné vládě?ROSENKRANTZ: Nic, princi.HAMLET: Zhola nic?GUILDENSTERN: Nu, v dějináchse někdy vyskytují mužové,kteří se v čelo lidu postavía výmluvností svou či příklademje strhnou k tomu, aby odbojemzlomili špatnou vládu.ROSENKRANTZ: Ale tose, princi, děje jenom v dějinách.HAMLET: Tak, tak. Jen v dějinách. A říkáte,že výmluvností mohou strhnout lid?Hoře je němé. Musí někdo přijít,kdo nazve věci pravým jménem: hleďte,toto jest útisk, to zde bezpráví,zde na vás všech se páše mrzký zločin,a ten, kdo vaším králem zove se,je zloděj, taškář, vrah a kurevník– tak je to, že? Kdo z vás je ještě mužem,což nechá líbit si tu potupu,což nesáhnete po meči a kyji,či jste už hanbou vymiškováni,jste otroci, a proto snášítežít beze cti –?GUILDENSTERN: Jste, princi, výmluvný.HAMLET: Aj, výmluvný? Tož abych vystoupila – jako v dějinách – svou výmluvnostístvořil hlas lidu?ROSENKRANTZ: Lid je svému princizajisté oddán.HAMLET: A pak v čele všechskácel trůn shnilý?GUILDENSTERN: Princi, prosím vás,to už je politika.HAMLET: Zvláštní pocit,tak velký úkol vidět před sebou!Dík, pánové.ROSENKRANTZ: Nebudem rušit, princi.

ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN odejdou.

HAMLET: Být, nebo nebýt, toť ta otázka.A když už být, tož čím? Ó nebesa,být princem, pravda! Vedle trůnu státs úsměvem na rtech, dvorný, loajální,– a proč ne na trůně? ne, tam je jiný,a čekat jen, až pojde, až se srazív něm černá krev! Tož tak? Ne! Radějinůž vetknout do té hrudi zrádcovya otcovu smrt pomstít! smýti hanbumatčina lože! Nu, co ještě váhám?Jsem sketa bez krve či co? – Ne, tak to není.Vpíjím se zrakem v jeho mrzkou tvář,v ty chlípné rty a těkající očia cítím: teď ho mám, teď mohl bychho vystihnout, a zkouším potajísi navléknout tu tlamu. Jaká role!Být hercem, ano: tu bych odhalilto všechno skryté, nestydaté zlo,jež tají se v té usměvavé mordě –Láká to, láká. – Ale tuto tvářby jenom vrstevníci poznali– a pak už nikdo? – To spíš navěkyjej usvědčit i všechny lidské stvůrya všechno shnilé, čím se obklopilve státě dánském! Jaký vděčný úkol!– Ba, vždyť jsem básník! Mohu tedy napsatžalobu, která věky přetrvá,a prstem, který nikdy nezetlí,ukázat na ten hnisající vřed –Hle, jaká výmluvnost! Není jí škoda,abych jí plýtval jen sám pro sebe?Což postavit se na trh, svolat lida mluvit, mluvit – Nejsou přece z blátaa člověk výmluvný z nich vykřešeočistnou bouři proti tyranům!Láká to, láká. – Ale pak bych užho nemoh zahrát! Škoda! Jakým hercembych mohl být! Leč kdybych hercem byl,což mohu potom bouři rozpoutat,jež kácí trůny? – Ale pak bych zasenemohl psát své příští kusy! Škoda!– Co tedy, k ďasu? Mám ho demaskovathrou na scéně, či mám ho pro vše časyna vrata přibít jako netopýra,či z trůnu srazit s rozzuřeným lidem?Co tedy, co? – A což když, dejme tomu,si jenom namlouvám, že chci se mstít?Proč hercem být jen proto, abych maskustrh z jeho tlamy? Když už hrát, tož proto,že je to ve mně a že musím, musímze sebe tvořit lidské postavy,ať dobré, nebo bídné! Jeho bychhrál arci nejraději – jaká role! –Být prostě hercem! Nebo jen tak psát,ne ze msty, ale jenom pro tu radost,že slovo ožívá mi pod rukama –A proč jen psát? Proč raděj nemluvit?Být zkrátka řečníkem, být vůdcem lidua mluvit, mluvit, jako zpívá pták,tak krásně a tak uchváceně, že bychsám sebe přesvědčil a věřil tomu,co povídám! – Tak jest. Být cele něčím,to je to slovo vykupující!Být hercem. Nebo psát? Či s lidem jít?To, nebo to. Oh, peklo! Co mám volit?Čím má být Hamlet? Co bych dovedl,kdybych byl něčím! – Ano, ale čím?To je ta otázka!