Díl druhý — Kapitola šedesátá devátá

Než Altisidora opět z mrtvých vstane,Umrcena D. Quijota krutostí,Tu když dámy hradu, v němžto kouzlo vane,Oděly se v hrubé roucho truchlosti,Když před námi s paní zástup dueň stane,Přistrojených v šerk a multon žalosti:Budu strast a sličnost její plektrem pěti,Jež nad píseň thráckého má pěvce zněti.

Jakož nemním, jen co bije srdce moje,Že mi službě té se věnovati jest,I jazykem mrtvým čile ústa svojeRozechvěju pro Tvou zaslouženou čest.Volné dá se z tísně tělesného strojeDuše moje ku Styginým tokům véstZpěvem velebíc Tě, tak že při Tvé chváleZastaví se Lethe netekouci dále.