Díl první — Kapitola padesátá druhá

Blázen, který Manchu, kde se zrodil,Více oslavil než Jason Kretu,Rozum bystrý, pravý odiv světu,Který často až sám sobě škodil.

Rek, jenž udatností divy plodilZnámé z Kataye až po Gaetu,Který básnil v takém ducha vzletu,Že až po oblacích téměř chodil.

Který předčil všecky Amadisy,Galaora za nic považovalVe své lásce, ve své udatnosti.

Který překonal Belianisy,Na Rocinantu se potuloval,V tomto hrobě složil svoje kosti.

Ta zde obličeje širokého,S ňádry vysokými, hrubým tělem,Toboská je králka, v světě celémZnámá láska Quijota slavného.

Pro niž všecky stráně ohromnéhoLesa černého on zběhal s želem,Srázů nedbaje ni divých šelem,Až do Aranjuezu květnatého.

Vinou Rocinanta! los ukrutný!Neb mancheská dáma a s ní spoluRytíř onen v nejkrásnějším věku

Zemřeli a vzali konec smutný:Chudák on ach! proti svému boluNemohl najít žádoucího léku.

Na podstavci, jenž co démant svítí,Marsovu kde rudou stopu znáti,Vidíte Manchanův prápor vlátiA mohútný jeho meč se třpytí.

Co on všecko dovedl jím počíti?Bodat, sekat i útokem hnáti,Že by před ním nemohl obstátiŽádný paladín a měl se skrýti.

Ať si Amadisa Gaula slaví,Grecie se chlubí svými reky,Kteří tolik zjednali jí jmena,

Bellona přec nad ně všecky stavíQuijota a Mancha na vše věkyVíc než ony jím je oslavena.

Sláva jeho nebude ztenčena,A ty Rocinante! slavný oři,Tobě i Brillador se pokoří.

Sancho Panza jest to v malém těleAvšak srdnatosti k podivení,V prostotě a přímosti mu neníRoven zbrojnoš žádný, věřte směle.

Měl již povýšit na místodržitele,Avšak osud, který kazí, mění,Nedopřál mu toho povýšení,Člověk jinak lehne než si stele.

Zbrojnoš tento na svém oslu milémTiše za svým pánem poklusával,Jsa vždy Rocinanta sledovníkem.

O jak často naděje se míjí s cílem,Člověk zlaté hory očekávalA ty zmizely mu okamžikem.

Tuto rytíř odpočívá,Který vsednuv si na koně,A za slávou jen se honěVýprask ztržil, jak to bývá.

Sancha Panzu zase skrýváTento rov tu podle něho,Zbrojnoše, jejž věku svéhoNejvěrnějším svět nazývá.

Dulcinea leží tady,Masa, hnátů spousta pravá,Přec ale smrt jí draváZkusit dala své zlé vlády.

Ryzá krev beze vší vadyŽíly její protékala,Korunou své vsi se zvala,Quijote ctil její vnady.