Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho — XVI.

Ba nemohu ve obraznosti svojíco pouhý stín, co hmotu zemskou anizjev vyšší myslit si, který by zbranímoh’ být mně proti velké kráse tvojí.

Být vzdálen tebe, velký pád mi strojí,bez lásky ceny nemám, marné zdání,a myšlenka, bych umenšil své lkání,v smrt jistou žene mne, můj bol se dvojí.

Nač utíkal bych tedy rychlejipřed nepřátelskou krásou, dobře věda,že vítěz jest, kdo běží prudčeji?

Mně láska usušuje vlhké zrakya slibem odplaty ve ráj mne zvedá,neb velké jest, co stojí zápas taký!