Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho — XVII.

Mé lásky život, věř, ten v srdci není.bez srdce láska jest, jíž k tobě plám,neb nemůž’ v srdci být, kde vládne klam,zlých myšlenek a nízkých vášní vření.

Když z ruky Boha šli jsme v okamžení,já okem stal se, světlo ty a plam,tož Boha v části tebe zjevna mám,jež, hříchu oběť, klesá v porušení.

Jak teplo od ohně nemožno dělit,tak s věčnou krásou touha má jde stálái jásám, čím víc v její zdroj se chýlím.

Ráj neváhal se v oči tvoje vtělita nazpět chci-li, kde tvá láska vzplála,ó, nediv se, že pod žár brv tvých pílím.