Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho — XX.

Když cudná láska, soucit něhy vřelé,když jedno štěstí stejné v dvojí žití,když jeden v trud, kam druhý též se řítí,když jedna vůle dvěma vládne směle;

Když jedna duše věrná v dvojím těleje stejným křídlem k povzletu v ráj nítí,když zlatou jednou střelou poranitije láska můž’, až v ohni vzplanou cele,

Když jeden druhému tak drahý byl.ne sobě jen, však celou bytostí,že jediný jest pouze obou cíl;

Byť vše to bylo tisící jen dílté lásky vzoru a té věrnosti:Kde zmar, jenž svazky ty by rozdělil?