Smetený Mílek

Předešlé noci vítr Mílka smet,sochu, jež v skrytém koutě parku stálaa s úsměvem lstným luk svůj napínala;den celý snít nás nutil její vzhled!

Jej vítr noci předešlé smetl. Ležíve vánku jitřním. Vše je roztříštěno.Je smutno podstavec zřít, na němž jménočteš umělcovo v stínu stromu stěží.

Oh! Smutno zříti podstavec, jak v tříštitak prázdný ční; snít teskně jsem se jala v snu mém hluboký žal vyvolalosudné, osamělé dny mé příští.

Oh! Smutno! Viď, i tebe k smutku svádístesk obrazu, ač frivolní tvé očiza zlatorudým motýlem se točí,jenž letí nad troskami v stromořadí.