Dívka z Inverness

Ta sličná dívka z Invernessjuž neuvidí radost, jas,neb ráno, večer volá: Žel!a slaná slza tmí se z řas:Drumosská pláň, Drumosský den,ó pro mne byl to bědný čas;neb tam paď drahý otec můj,můj otec a tré bratří v ráz.

Jich rubáš jíl je krvavý,rov zelená se v slunce jas;a u nich spí hoch nejdražší,jejž vítá úsměv z dívčích řas!Teď, krutý pane, běda ti,muž krvavý jsi, Bůh tě spas! —neb mnohé srdce skormoutil's,jež nezkřivilo tobě vlas.