Kol jak vítr bouřně pěje

Kol jak bouřně vichr věje,žluté listí lesem spěje,u řeky, jež hučíc proudí,Isabella v stesku bloudí.»S bohem, dni, jež přešly kmitems radostmi a slunce svitem, —vítej, noci, plna lkání,bez útěchy, bez svítání!

Na minulost vzpomínajíc,v budoucnu nic nedoufajícjdu a krev mi mrzne žalemu zoufání neskonalém.Žití, jež jsi blaha duší,břímě těm, jež bolest kruší,ó jak bych tě svrhnout chtěla,kdybych jenom zapomněla!«