Růžové poupě

Když po mezi jsem ráno šel,já poupátko jsem uviděl,kde u žita se šípek skvěljak démanty v to ráno.

Než dvakrát přešel jitra svit,list každý v nach byl porozvita zrosenou se růži rdítjsem uviděl v to ráno.

Na nejskrytější větvicijsem v hnízdě viděl pěnici,na prsou rosu zářícív to svěží, časné ráno.

Mlaď její už co nevidětdo volných luhů dá se v leta v třpytném listí probouzetvždy bude první ráno.

Tak, Jenny, ptáčku rozmilý,ty odměníš se za chvílisvou písní těm, kdož pěstilitě v tvoje první ráno.

Tak ty, jež teď jsi poupětem,též růží budeš rozkvětema oblažíš kdys večer těm,kdož chránili tě ráno