Žalozpěv minstrelův

Ó v nářky moje vpadněte,ať tekou horkých slzí zdroje,v rej nohou v svátek nehněte,vše noc ať shltí v stíny svoje!Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou.

Jak zimní noc byl jeho vlas,sníh na jaře tvář jeho svěží,a růžná jako zory jas,ten půvab nyní v hrobě leží.Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou.

Hlas jeho sladce jak drozd pěla tanec, myšlenka tak hřímá,bubínek jeho zvučně zněl…ach, pod vrbou teď tiše dřímá.Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou.

Slyš, šumí křídlo havranní,tam údolí kde skála svírá,tmou bloudí můra po plánia skřekem zaznívá hlas výra.Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou.

Viz, bledý luny lesk se kmit,však bělejší jest rubáš bílý,a bělejší než jitra svitnež zář, kdy večer se již chýlí.Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou.

Na hrobu věrné lásky mése nemá jediný květ vznésti,co těcha mi té duše ctné,má chladná smrť víc nezná štěstí.Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou.

Kde svaté jeho tělo tlí,chci plané růže nasázeti,zde celá moje bytost dlí,sem, víly, pojďte v tanec spěti!Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou.

Zraněna ostrým trnem jichhrob krví srdce zrosím vřelou,co života mi ples a smích?žert dne a tanec v chvíli ztmělou?Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou.

Vln víly, rákos na stráni,mne vemte v hloubku svou,jdu k tobě, drahý, v zoufání…A byla pod vodou…Můj milý jižšel v hrobu tišspí dole pod vrbou…