Píseň (Banville)

Pojď, klobouk slaměný dej na svůj tmavý vlas,pojď, než nastane ruch a práce trudný čas;chcem jitro viděti, jak s hor se snáší dolů,a trhat květiny, jež rádi máme, spolu.Na břehu pramene, jenž hbitý v dálku zvoní,hle, zlaté lekníny své bledé květy kloní,a v polích, po sadech se zdá, jak by se chvělzvuk písně pastýřské a ohlasem tu zněl;a ranní vánkové kolem nás křídly třesou,jak sestry bludné jdou a vůně své ti nesou,a jak se usměješ, hned každý z nich ti metá,tam vůni meruňky, tu jabloně, jež zkvetá.