Žena v růžích

Spí nahá. V pramenech vlas její dlouhý, zlatý,ve plných kotoučích jí vroubí bok i patya tiše klidně spí. Polštářů na peřejisen vonný uzavřel mdlé, velké oči její;své plné ruce má spjaté jak perutě,a v krajek přívalu spí tiše, nehnutě.

Ó žena rozmarná! koketným prstem smělesvou kytku rozsela na se i do postele,a — luzné pozadí pro tolik krásy zkvětlé! —ve růžích leželo zde tělo její světlé,rty její ohnivé a rudé, rovné višni,i prsů jejích květ, kterým se ráda pyšní,se zdály pro oči kol luzně těkajícítěch květů prchavých jen poupata se rdící.