Genius

Kdo velký, na chvíli můž’ poznat všecky ztráty,svou slávu, vládu svou můž’ ztratit i trůn zlatý,i vínek, jejž mu berou smělí;vše, ne však kouzlo své, jež velkosti je věno,jímž čelo plálo mu až v nebe ohvězděno,vždy jemu zbude genij celý.

Tak rovněž prapor když obklopí šarvátka,co bylo cetkami z nachu a pozlátka,co pestrá tříseň v hedváb tkáno,to v kulí lijavci vše v cárách za chvílikus mizí po kusu a v prach se rozptýlí,jak supa lačným zobcem sdráno.

Co na tom! Pokřikem a kroků, hlasů vřavoua ohněm bojiště, kde rázem nad všech hlavouse zmaru točí žernov zlý,na tyči vysoko, na hrotu pluku sláva,kde visel purpur dřív, jenž v cárech odletává,dál orel bronzový sám dlí.