Na valech Pařížských před nocí

Byl západ bílý, východ se však stmíval,jak z kostnic jakés rameno by vstalo,na sloupech večera, jenž dumný splýval,by katafalk a rubáše dva vzpjalo.

Noc jako vězení se uzavřela,pták svůj kvil mísil mezi záchvěv keře,já šel, co v mrak má zřítelnice zřela,byl západ meč, jenž plný krve v šeře.

A mně se zdálo hrozném o souboji,bůh s netvorem jejž svedl, rovni sobě,a řek’ bys hrozný meč to po zlém bojia krvavý spad’ s nebe v této době.