Pomluva

Nečistá pomluva, jíž kamenují nás,jíž každý snadno věří,jen tkne se povrchu, však čistý srdce jas,klid jeho nerozčeří.

K dnu duše strhne ji tam ve tmách hnijící,hned zmizí, rozplyne sea mír a naděje a láska zářícíse povrchem zas nese.

A víra, tiché sny zas brzy stoupajíi upřímnost v ta zřídlaa v ducha zátiší jak druhdy koupajísvá sněhobílá křídla.

Urážka hlupáka nechť v srdce bezchmurné,nechť v jezera lesk sáhne,je tmavým pozadím té pláně azurné,kde labutí roj táhne.